Autor: Terka

Poslední neděli měsíce června se vydalo bezmála třicet skautů a skautek z Vranovic, Hustopečí a Pohořelic na tábořiště v Dobrohošti u Dačic. Čekal je dvoutýdenní program na motivy knihy Hobit. Šest družin soupeřilo ve vyrovnaném boji s možností dostat se z posledního na první místo v posledním dni. První den si děti postavily stejně jako loni podsadové stany, které se po příštích čtrnáct dní měly stát jejich domovem. Druhý den jsme zdárně prošli kontrolou z hygienické správy. V sobotu 5. 7. proběhl slibový oheň, u něhož svůj slib složila Eliška Ambrosová z Hustopečí. Veselá pak byla mše druhý den v Dačicích, jelikož sloužící kněz je původem z Pouzdřan a navštěvoval ZŠ ve Vranovicích. Vůdce tábora a střediska v jedné osobě, Korkyho, pak třikrát pozval k mikrofonu a pokládal mu otázky: “Jaká je povolená rychlost na trati Brno-Břeclav? Kolik měří katedrála svatého Víta v Praze a kolik katedrála Notre-Dame v Amiens i jak dlouho se stavěla?” Navzdory nepříznivým předpokladům uspokojivě zodpověděl všechny otázky. V pondělí jsme se pak, rozděleni na půl, vydali na dvoudenní výpravu. Zkušenější šli trasu z Kunžaku přes Slavonice do tábora, mladší potom taktéž z Kunžaku přes Český Rudolec a Dačice. V obou případech jsme si bezvadně zaplavali v přehradách. Bratr Marátor a sestry Bára Klimešová a Anička Vybíralová splnili zkoušku Tří orlích per, i když zkouška mlčení je párkrát pozlobila. V druhém týdnu jsme několikrát využili nafukovací lodě k odreagování se na rybníce v bezprostřední blízkosti tábořiště. Družiny měly za úkol pečlivě dokumentovat každý den tábora, takže vznikly zdařilé kroniky, z nichž se dovíte, co se dělo, co bylo k jídlu, co se přihodilo nočním hlídkám a kdo co provedl. I vedoucí měli alespoň po tři dny soutěživého ducha, když soupeřili v nošení co největšího počtu lístečku z šesti míst v okolí. Členové vítězné družinky směli mít přání, které jim bylo splněno. Předposlední den proběhla pokladovka a vyhlášení celotáborové hry v pořadí: 1. Zlatá horda, 2. Rybišky, 3. Melouni, 4. Rebelská skorošestice, 5. Apanedaniku. Poslední den, v neděli, nás čekalo už jen balení a více jak pětihodinová cesta vlakem.

Doktor

Skautský rok jsme se rozhodli ukončit symbolicky – ohněm. Sešli jsme se ve středu 25. 6. u klubovny a vydali se podél Jihlavy ke krásnému plácku s ohništěm. Po nachystání klacků na opékání špekáčků a škrtnutí první sirky, od které krásně chytly první větvičky, jsme byli nuceni zařadit zpětný chod, rychle schovat suché dříví pod plachtu, hodit batohy na záda a utíkat se ukrýt před začínající bouřkou pod most. Tam jsme si zahráli dvě krátké hry než bouřka přešla a poté se opět odebrali k ohništi. Dřevo vydrželo suché, i když se nyní zapalovalo o něco hůře. Opekli jsme si špekáčky a zazpívali pár písniček. Pak přišla ona slavnostní chvíle – vyhlášení výsledků celoročního bodování. Postupně si chodili každý pro svůj diplom a malou sladkou cenu, na pět nejlepších čekaly navíc i medaile z fidorek. Po předání všech diplomů jsme zakřičeli z plných plic družinové pokřiky až se stromy třásly. Nakonec jsme zapěli skautskou večerku a vydali se, opět za drobného deště, zpět ke klubovně.

Výsledky celoročního bodování (prvních 5 míst):

1. místo     Danča (506b)
2. místo     Ádry (485b)
3. místo     Pádlo (467b)
4. místo     Cyril (449b)
5. místo     Patrik (418b)

Díky všem dětem za krásný skautský rok a všem vedoucím, kteří odvedli kus dobré práce a bez jejichž pomoci by nemohl oddíl fungovat. Díky moc. Těším se se všemi na viděnou na táborech a v září, kdy začíná nový skautský rok.

Terka

Jednoho krásného odpoledne chvíli po obědě dne 22. 3. jsme se sešli před klubovnou v hojném počtu. Do klubovny schovali spacáky, karimatky a potřeby na přespání a s lehčími a menšími batohy jsme vyrazili na výlet. Vydali jsme se po levém břehu řeky Jihlavy směrem na Přibice. Při první zastávce jsme hráli hru, ve které vítězil ten, kdo se uměl nejtiššeji plížit neslyšen. Pepin s sebou nesl na klacku ulitu šneka a tak vzniklo heslo výpravy:

„Můj šnek tě ztrestá!“

Po dalším úseku cesty jsme se zastavili na mýtině uprostřed lesa s posedem, kde jsme si zahráli běhací hru Ragbíčko. Pokračovali jsme dál, přešli řeku přes železniční most a začali jsme se po druhém břehu řeky vracet. Na hrázi jsme udělali pauzu a začali vyrábět svačinu. Každé dítě mělo za úkol donést dva kusy ovoce a na místě si je zkusilo nakrájet. Ve výsledku se nám opravdu podařilo vytvořit ovocný salát s jogurtem. Následně jsme si zahráli hru o nejpomalejšího šneka. Vytičili jsme startovní a cílovou čáru. Odstartovala se hra a šneci se pomalinkými krůčky blížili k cíli. Jen ti nejtrpělivější a nejpomalejší šneci se k cíli nakonec nedostali. Kousek před dálnicí jsme měli další pauzu, kde jsme si zahráli hoňku ve dvojicích, kdy jeden z dvojice byl slepý a druhý jej navigoval. Poté jsme se vyblbli při bojích o píšťalku. Při začátku stmívání jsme se odebrali k ohništi u řeky, zapálili malý ohýnek a zazpívali Červená se, line záře. V této slavnostnější chvíli byly předány skautské šátky všem světluškám a vlčatům, kteří jej ještě neměli. Po zazpívání Večerky jsme se vydali na cestu do klubovny, kam jsme došli až za tmy. V klubovně jsme si dali večeři, nachystali karimatky a spacáky a poté jsme se uvelebili a dívali se na film 12 úkolů pro Asterixe. Ráno po probuzení jsme se nasnídali, sklidili batohy a ještě chvíli jsme hráli hry venku i vevnitř. Pak už jsme se jen s úderem deváté hodiny odebrali domů.

Terka

Fotky z akce