Naše výprava na lodě započala pátečním zahajovacím táborákem. Bohužel se konal na novém tábořišti, protože na tom starém se uhnízdil nějaký bezdomovec. A tak jsme tedy byli v zahrádkářské kolonii za mostem přes řeku Jihlavu. Táborák se vydařil a při té příležitosti tři kluci z Pand přestoupili do Sokolů. Konkrétně to byl Martin, Adam a Milda. My, Sokoli, jsme na místě přespali a ostatní děti šly domů.
Druhý den ráno, když jsme se vzbudili, jsme si vzali mokré spacáky a přenesli je do klubovny, aby uschly. Mezitím jsme si věci balili do ‚loďáků‘ a převlékali se do plavek. Když byli spacáky suché, nasedli jsme do aut a přejeli do Ivančic, odkud jsme po nafouknutí lodí vyrazili. Konkrétně jsem jela já, Metoděj, Cukřík, Oliver, Mauglí, Adam, Martin, Pavel, Gábi, Terka a Wurst, který dříve chodil do skautu v Pohořelicích a patřil společně s Gábim mezi zakladatele družiny Sokolů. Všichni měli nevím proč hrozně moc energie, a tak jsme s Metem zůstali poslední. Nám to ale nevadilo, protože jsme měli svoje vlastní tempo a rytmus pádlování. Tak jsme pluli a pluli a pluli, mezitím jsme přenášeli lodě přes dva splavy, až jsme našli nějaké tábořiště, kde jsme přespali.
Třetí den ráno mě bolely ruce a zadek ze sezení na tom tvrdém sedátku. Dali jsme si snídani a opět vypluli. Když jsme tak pluli, to ticho mě začalo užírat. Tak jsem si začala zpívat. Met se ke mně přidal a oba jsme se rozesmáli nad tím, jak příšerně to znělo. Za chvíli nám ostatní zmizeli z dohledu. Asi půl hodiny jsme pluli sami a bylo tam příjemné ticho. Tak jsme v klidu jeli, občas si něco řekli, ale hlavně jsme nikam nespěchali. Za zatáčkou jsme viděli ostatní, jak na nás čekají, tak jsme trochu přidali, bychom je alespoň trochu předehnali. To se povedlo a asi dvacet sekund jsme pluli jako první.
Chvíli po tom jsme dopluli na splav ve Cvrčovicích. Oddechla jsme si, že konečně vidím nějaké povědomé místo. Lodě jsme snesli zase dolů a vypluli na poslední krátký úsek naší cesty. Trvalo to opravdu asi jenom deset minut, ale Metovi se udělalo špatně a tak hned po vylodění odjel domů. Na břehu jsme umyli a vyfoukli lodě, nechali uschnout vesty a povyhazovali odpadky a prázdné flašky.
Potom jsme se odebrali do klubovny, odkud jsme mohli kdykoliv odjet domů. Tak jsem zavolala mamce a ona pro mě poslala taťku. 🙂 Myslím si, že výlet se velmi vydařil. Doufám, že na výpravy budeme jezdit tak často, jak to bude možné.
Aduš