Je 1. dubna a my se postupně scházíme v hale brněnského hlavního nádraží. Za několik minut nám jede vlak do Blanska, ale na srazu ještě chybí pár lidí. Už nemůžeme déle čekat a tak nasedáme do vlaku bez asi tří skautů. Vlakem jedeme asi půl hodiny a cesta nám rychle ubíhá. Za chvíli vystupujeme v Blansku a přesedáme na autobus, který nás zaveze až do Ostrova u Macochy, kde je náš cíl. V Ostrově vyjdeme menší kopec a jsme na místě – na zdejší faře. Zde nás už vítá skaut jménem Frenký s ostatními a provádí nás farou. Sundáváme si batohy a tvoříme z menších matrací a podsedáků jednolitou postel na zemi jedné místnosti na faře. Dojídáme se večeřemi z domovů. Poté si nás Frenký svolá do „ložnice“ a vysvětlí nám program. Jelikož jsou mezi námi i tací, které jsme ještě neviděli, představíme každý sebe. Následně máme napsat na papír tři věty o sobě, aby jedna z nich nebyla pravdivá. Potom chodíme mezi sebou a říkáme si navzájem svoje tři věty a musíme uhádnout nepravdivou větu protějšku. Po téhle aktivitě si bereme šátky a baterky a jdeme ven na dvůr fary. Tam se rozdělíme do tří skupin a organizátoři Verča s Pavlem nám vysvětlí svoji hru. Sbíráme symboly svojí skupiny, dokud jich nebude sedm. Až jich máme sedm, vydáme se za Verčou, která nám přičte bod, ale cestu nám ztěžují ostatní spoluhráči tím, že nám mohou vytrhnout šátek zastrčený za pasem a my se musíme jít oživit a ztratíme symbol, samozřejmě jim můžeme škodit stejným způsobem my. Po této vyčerpávající hře se vracíme dovnitř, kde vymýšlíme krátkou básničku o naší skupince. Poté už jen v klidu klábosíme, zpíváme u kytar nebo se ukládáme ke spánku.
Na druhý den se probouzíme a posnídáme cereálie. Zanedlouho se dozvídáme, že půjdeme na dopoledne na výlet a máme si zabalit. Po chvíli si Pavel vždy vezme jednu skupinku k sobě a sdělí jim, že je čeká závod se stanovišti na téma Kytice. Zároveň také skupinku upozorní, že na jednom ze stanovišť budeme muset vyrobit světlo bez mobilu nebo baterky a tak se na to máme připravit. Ještě si zabalíme svačinu a odcházíme. Na cestě nacházíme několik stanovišť, kde nás vždy čeká úryvek básně ze sbírky Kytice a pokyn k úkolu. Například musíme hledat diabolky v temné jeskyni bez použití mobilu či baterky, přebalovat dítě v bavlněné plence nebo vyrábět nějaký užitečný dárek z přírodnin pro obyvatele Ostrova. Závod končí na faře, kde je poslední stanoviště. Zde musíme sníst sladkokyselou rosolovitou hmotu a potom jdeme do temného sklepa. Ve sklepě narážíme na játra, ve kterých je zapíchnuta smotaná zpráva. Čteme si zprávu, kde je jenom trollface a to je konec hry. Poté obědváme u ohniště na dvoře fary. Jelikož jsme unavení, dlouho odpočíváme venku na sluníčku. V následujícím programu nám Terka řekne něco o plánování a kolektivně si zkoušíme plánovat program na skautský rok. Pak nám Frenký osvětlí pojem střediskový sněm a ukáže nám hierarchii celé naší organizace. Mezitím vůdcové oddílů připravují oheň na večerní obřad. K večeru ještě s Frenkým probíráme vizi našeho střediska na další období. Potom se navečeříme a oblékáme se do krojů. Vyjdeme na dvůr a rozestavíme se okolo ohniště. Terka vykřeše oheň. Obřad zahájíme zapálením svíček, symbolizující oddíly, od lucerny, symbolizující středisko. Potom každý oddíl zakřičí svůj pokřik. Při obřadu si také řekneme, co nás za poslední rok ve skautu nejvíc potěšilo a na co se nejvíc těšíme. Po skončení obřadu může každý zůstat u ohně a bavit se potichu zde, nebo odejít dovnitř, kde hrají kytary. Konec dne je opět pozvolný a postupně se všichni uložíme ke spánku.
V neděli si někteří přivstávají, aby stihli mši. Ostatní mohou spát až skoro do snídaně. Po snídani se účastníme táborových rad. Potom nám Frenký řekne, jak oslovit a informovat civilisty o skautské organizaci. Následně Pavel s Verčou vyhlásí výsledky závodu. Závod vyhrála skupinka Terky, Toma, Magdičky a Verči. Výherci dostanou zdarma jednu lasergame. Pak vyplníme zpětnou vazbu a naobědváme se. Postupně uklidíme celou faru, a odcházíme na autobus.
Na této akci náš oddíl také oficiálně představil historicky první oddílový pokřik. Tento pokřik jsme vymýšleli velice dlouho a snažili jsme se dát do hromady zvučná slova, která se lehce naučí i nejmenší děti.
Znění pokřiku:
Ignis musí pořád plát, nesmíme to nikdy vzdát.
Pavel Hulman